Rozhovory s úspěšnými
Od třinácti let se živil rukama, o pár let později se stal nejúspěšnějším makléřem
Vlastislav Bašátek se stal nejúspěšnějším makléřem Realitní kanceláře STING za rok 2008. Prvenství mezi tvrdou konkurencí svých kolegů si vydobyl nejvýnosnějšími obchody s domy a pozemky na Ostravsku. Co tohoto čerstvého inženýra ekonomie přivedlo k nemovitostem? A jaký je jeho vlastní recept na úspěch? Hledání odpovědí na tyto a další všetečné otázky se staly příčinou rozhovoru, který jsme s Vlastíkem vedli o jednom březnovém, uspěchaném dni na ostravské pobočce.
Jak dlouho děláš makléřinu?
Od října 2006. U STINGu jsem už dva a půl roku. Předtím jsem pracoval manuálně u taťky ve firmě, různé natírání a brigádky. Je to vlastně poprvé, co se neživím rukama.
A jak dlouho ses živil rukama?
Víceméně od třinácti let. Tehdy měl taťka natěračskou firmu, která se specializovala na okna, takže jsem měl přes celé letní prázdniny co dělat, občas brigády po víkendech. U kamaráda jsem pak dělal u krbů, například teplovzdušné rozvody. Taky jsem seděl v obchodě a prodával.
Kdybys to měl srovnat, živit se rukama a živit se pusou a mozkem?
No, někdy je to vážně lepší rukama, montérky mám ještě zažité, takže by mi to nevadilo ani dnes. Ale samozřejmě už to nechci. Baví mě, co teď dělám. Ale makléřina je někdy opravdu stresující. Hodně záleží na psychice. Když se daří, psychika je dobrá, když je to horší, tak člověk musí zatnout zuby.
Co tě k vlastně k obchodování přivedlo?
Přítelkyně.
Přítelkyně v tobě odhalila obchodníka?
To ne, začal jsem chodit s jednou slečnou, a ta měla kamarádku, která byla ve vyšších pozicích ve STING, takže jsem získal doporučení. Přijímací pohovor jsem pak dělal u někoho jiného, a ten řekl, že to tady můžu zkusit.
Takže ti pomohla náhoda? Nikdy jsi o tom nepřemýšlel, že by tě obchodování s nemovitostmi zajímalo?
Ne, ne. Já jsem ani nevěděl, co bych měl dělat, v té době jsem ještě studoval, takže jsem měl brigády, bezstarostný život, bydlel jsem u našich, takže co člověk v tom věku řeší, že?
Stal ses jedničkou mezi 120 makléři. Na čem stavíš svůj úspěch?
Myslím si, že velkou roli hraje znalost dané lokality. Předtím, než se jde na jakýkoliv náběr, musím dokonale znát cenovou mapu, to je základ. Pak je taky důležité vědět, co je v aktuální nabídce, co se kdy za jakou cenu prodalo, s tím tam jet a tyhle informace na místě využít.
Takže před každým setkáním s klientem je pro tebe nezbytná důkladná příprava?
Určitě. Vždy se podívám na snímek katastrální mapy, informativně, jestli tam nemají nějakou zástavu nebo něco podobného. Základem pro úspěšný obchod je zjistit potřeby klientů, nechat je trošičku rozpovídat, ať zjistím, co je trápí, jestli je pro ně důležitý čas, peníze, jaké jsou jejich představy, a z toho pak vycházím.
Přemýšlíš dopředu nad tím, jak ke kterému klientovi budeš přistupovat, volíš podle typu zákazníka obchodní strategii?
Nepřemýšlím o tom nějak extra dopředu. Myslím, že se dá z těch lidí vycítit, jestli například chtějí prodat rychle, v jaké situaci se nacházejí. Ono je totiž málo lidí, kteří přicházejí, aby obchodovali. Většinou rovnou vyloží karty na stůl. Řeknou: chci, spěchám na to, nebo netlačí mě to, chci smlouvu, nechci smlouvu... Začnou docela dost povídat sami. Stačí položit dvě tři otevřené otázky, rozpovídají se.
Máš oblíbené typy klientů, se kterými se ti dobře jedná? Ať už je to podle věku nebo pohlaví...
Nemám. Jednám s různorodými klienty od zkušeného obchodníka až po vesničana, který právě vyjel s traktorem na pole. Je to pokaždé jiné a pokaždé jinak zajímavé. To co mě ale na obchodování s realitami baví nejvíce, jsou nemovitosti zadlužené. Jednak proto, že to je samozřejmě možnost většího výdělku, ale hlavně proto, že prodat takové nemovitosti běžným způsobem je téměř nereálné. A to je pro mě velká výzva a zábava.
Co tě nejvíc přivádí do stresu?
Především prodávající, a pak banky a hypotéky. V poslední době není případ, který by byl normální. Předtím jsem měl pocit, že to běží jak na běžícím pásu, a teď jsou čím dál větší komplikace. Prodávající se cukají, i když jim vyhovíš v jejich požadavcích, cenách, termínech, banky nespolupracují…. Ale nechci si stěžovat.
Takže dá se říct, že ti dopady finanční krize přinesly víc nervozity ze strany klientů?
Taky z mé, každý se nějakým způsobem bojíme, máme nějaké závazky, musíme platit.
Od kdy do kdy děláš?
Kdybych to měl zprůměrovat, tak někdy od té osmé, čtvrt na devět. Přes léto je to jiné než přes zimu, takže průměr do té půl šesté, šesté hodiny. Stane se, že jsem tu párkrát byl do deváté hodiny, ale to jsou extrémní případy. A stane se, že končím i o půl páté.
Co děláš, když ti skončí práce?
Přijdu domů, udělám si večeři, uvařím něco a lehnu si k televizi. (smích). Zní to hrozně. Kdysi jsem měl tendenci něco dělat, nebo jsem chodil do posilovny. Teď už jen občas fotbal, nějaký ten squash, třeba dvakrát, chtěl bych i čtyřikrát týdně, ale většinou 2x týdně.
Teď se chci zeptat na tvé vyhlídky. Myslíš si, že svůj další život svážeš tady s touto profesí?
Jo, baví mě to. Je tady i vidina kariérního růstu. Je to zajímavá práce, i když je to pořád dejme tomu to samé, tak je to pořád o něčem jiném. Pořád nové věci, líbí se mi, že je to příroda, terén, nejsou to byty, že bych chodil z bytu do bytu, to by mě asi nenaplňovalo. Baví mě obchodovat s domy a pozemky. Baví mě tahle práce. Je to pořád něco nového, člověk se pořád učí.
Dekuji za rozhovor.
Regina Szpyrcová
