Rozhovory s úspěšnými
Veronika Voborská: Mé první vnímání STINGu nebylo pozitivní. Kvůli špatnému makléři.
Veronika je pověstná tím, že je dnes tady, zítra tam a pozítří zase někde úplně jinde. Vídáme ji ve Středních Čechách, na Jižní Moravě, v hlavním městě i na severu Čech, stejně jako na Vysočině nebo v třinecké centrále. Většinou má zamyšlený výraz, neustále něco píše na notebooku anebo telefonuje. Vedoucí týmu asistentek, plně oddaná své práci. Když se dozvěděla, že byla tato pozice v únoru 2009 vytvořena, sama si o ni řekla. A protože byla nejlepší, také ji dostala.
Co vše je náplní tvé práce?
Starost o asistentky. To znamená snažit se vytvářet jim co nejlepší podmínky, snažit se je v práci motivovat, aby neodcházely a zvyšovat jejich prestiž ve společnosti. Protože za mého působení na pozici asistentky to bylo tak, že „ano, my vám oficiálně řekneme, že jste super“, ale tímto způsobem se k nim málokdo choval. Nebyly vnímány, vyslyšeny.
Jsi tedy něco jako odbory?
Ano, tak jsem byla i nazvána (smích).
Jsi ambiciózní?
Ano, velmi.
Chtěla jsi vždycky být na vedoucí pozici? Kam tě to táhlo? Chtěla jsi dělat účetnictví, matematiku … jak sis představovala své zaměstnání?
Jsem ze svého pohledu hodně analytický člověk, matematika a účetnictví mi vždycky šly. Nerozumím ekonomii, a i když jsem ji vystudovala, dělat bych ji nechtěla. Myslela jsem, že moje dráha bude personalista, ale v mém prvním zaměstnání mi bylo doporučeno, že práce s lidmi není moje silná stránka. Na té jsem musela zapracovat. Jsem rovněž ráda, když mám svůj klid a můžu se zaměřit na oblast vymáhání pohledávek, tvořit smlouvy. To jsou záležitosti, na kterých můžu pracovat sama.
Některé činnosti jsi tedy převzala, ale některé jsou z tvé hlavy. Jak vůbec nástup do takové pozice probíhal?
Když jsem na tuto pozici nastupovala, nevěděla jsem, co to bude znamenat. Dáša Kulišová, ekonomická manažerka, která měla předtím asistentky na starosti, se holkám sice dost věnovala, ale neobjížděla tak často pobočky a komunikovala na dálku. Ona se zaměřovala spíše na účetnictví, ale už tolik ne na další záležitosti, které mají asistentky na starosti. Musela jsem si tedy vytvořit svůj systém, jak na to jít a kde holkám pomoci.
Tak co třeba školení?
Zezačátku jsem hodně dala na našeho lektora Zlatko Tvrdoně, protože jsem myslela, že jim nedokážu nic prezentovat. Teď, po roce, už si spíše školení připravuji sama, protože vím, co holky potřebují a sama si zorganizuji, jakým způsobem má vypadat.
Jak moc máš plný diář?
Teď do půlky června. Je to minimálně měsíc dopředu, ale vždy tam může něco vpadnout, většinou když přijímáme novou asistentku. Už mám vypracovaný plán, jak se o ni starat. No a tím se zaplněnost diáře snadno posune o další týdny dopředu.
Jak funguje z tvé strany kontrola?
Vždy, když dojedu, což je jednou za půl roku, je to kontrola účetnictví, pokladny, přeplatků a tak dál. To vše si ověřuji s manažery. Komunikuji s nimi, jak ji vnímají, poslouchám jejich zpětnou vazbu. Pokud se jim něco nelíbí, snažím se to pak probrat s danou asistentkou. A velkým vodítkem je pro mě hodnocení asistentek.
Netušila jsem, že něco takového probíhá?
Tento model funguje od loňského září. Vždy, když manažeři asistentce zadávají odměnu, musí o ní předtím napsat informaci.
Jak to vnímáš Ty? Jsi asistentkám kamarádka, rádkyně, učitelka …?
Kamarádka ne, nejsem ten typ. Stavím si svou zeď, za kterou lidi příliš nepouštím. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale snažím se jim pomoci, jsem taková „máma“, opora. A tím také chci být. Odbory, to na mě sedí.
Cítíš, že máš autoritu?
Myslím si, že u nových asistentek až příliš a to se snažím odbourat, protože pak se mě bojí zavolat. U těch stávajících doufám, že ano. U kterékoliv jsem cítila, že autoritu nemám, tak už tady není.
Byly drzé?
Ano (smích).
Máme čtyři garant asistentky. Nápad zřídit tyto pozice byl tvůj? Co je náplní jejich práce?
Nápad byl můj. Hlavní práce je zaučování nových asistentek. Jejich výsledky, které odvedly s novými asistentkami, jsou úžasné. Sama bych to dělat nechtěla, protože jsem to zažila a vím, co to je za práci, zaučovat nového člověka. Pokaždé mu opakovat to samé je hodně náročné. Já už pak přistupuji do rozjetějšího vlaku a vím, že když novým holkám něco říkám, už to znají. Pro mě bylo zřízení pozice garant asistentek důležité, protože vím, jak probíhalo zaškolení dřív. Nikdo se nikomu nevěnoval, každý to uměl jinak. Tým čtyř garant asistentek nechci rozšiřovat. Jediný důvod, kdy by k tomu došlo, je těhotenství jedné z nich. Dvě jsou z velkých poboček a dvě z malých. Holky z velkých poboček se tedy zaškolují u velkých, holky z malých mohou jezdit na malou i na velkou pobočku.
Kolik nových asistentek už zaškolily?
Každá zaučila tři, 12 holek. Z nich zůstalo osm.
Vrátíme se trochu zpátky v čase. Co jsi vystudovala?
Slezskou univerzitu, Obchodněpodnikatelskou fakultu v Karviné a pak při zaměstnání právnickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně.
Dokážeš si uvědomit, kdy jsi poprvé začala vnímat STING?
Docela přesně. Když jsem v Ostravě hledala pronájem, ještě před nástupem do svého prvního zaměstnání, což je pět let zpátky. A nebylo to pozitivní vnímání. Přišlo mi, že je drahý a že se tváří velmi vznešeně. Ale to bylo dáno makléřem, se kterým jsem komunikovala.
Tvé první zaměstnání bylo jaké?
Bylo to v Sekyra Group, což je developerská společnost. Otevírala pobočku v Ostravě s velkými plány a s velkými plány ji zase po roce zavřela. Pak jsem šla do STINGu, kde jsem začala pracovat jako asistentka.
Jak si představuješ své další působení v této společnosti?
Já jsem teď spokojená. Nevím, kam bych se dál mohla ubírat, protože obchod mě neláká. Možná něco v neobchodní oblasti, zajímá mě personalistika. Nehledám ani se neohlížím za něčím jiným.
Svou prací žiješ. Jsi workholik? A jestli ano, zasahuje ti to do soukromého života?
Ano, jsem. Ale nemyslím si, že by mi to nějak výrazně zasahovalo do soukromí, protože můj muž je podobného ražení, také jej práce pohlcuje. Nemáme děti, zatím to tedy nijak nepociťuji.
STING jako zaměstnavatel ti tedy vyhovuje a změnila jsi na něj názor?
Určitě. Rozhodně. Jsem momentálně v takovém stavu, že když vidím reklamu konkurence, říkám si „jděte s tím někam“. Přešla jsem na druhou stranu barikády. Jedině STING a nic jiného.
Jsi celkem mladá – ale dovedeš si představit, že budeš mít jednou rodinu?
Určitě! Bez debat.
Jak se po práci dobíjíš?
Spánkem. Jsem lední medvěd. Nedělá mi problém usnout kdekoliv a kdykoliv. Mám ráda turistiku a co se týče únavy, až moc to nevnímám, protože si pamatuji, že v předchozí práci jsem proseděla šest až sedm hodin a neměla do čeho píchnout a byla jsem daleko více unavená než teď tady, protože i když dnes pracuji i deset hodin v kuse, tak moc mě to nabíjí, že pracuji ještě večer doma. Nemůžu se zastavit. Pak padnu do postele kolem desáté, jedenácté. Proto mi nepřipadá, že bych se musela něčím dobíjet. Dobíjí mě práce.
Dokázala bys říct své tři nejlepší a tři nejhorší vlastnosti?
Tuhle otázku „miluju“ na výběrových řízeních. Začnu nejhoršími. Myslím si, že je to až přílišná pečlivost a puntičkářství, které vyžaduji i od ostatních, protože si myslím, že když to zvládnu já, měli by to tak zvládnout i jiní. Druhou je lenost, protože mám často tendenci si říkat: tohle počká, až příště. Stačí dvě? Co se týče dobrých vlastností, bojuju. Pořád a neustále se snažím bojovat až do posledního dechu. A dávám to hodně najevo. Nerada prohrávám. A ambice. Snažím se být v tom, co dělám, nejlepší.
Děkuji za rozhovor.
Adéla Majerová
