Realitní skupina STING

Rozhovory s úspěšnými

„Hledá se asistentka RK STING.“ Tak začala dráha ředitelky.

Mnohokrát jsem ji chtěla vidět „v akci“. Zatím jsem slyšela jen slova chvály na její přístup k vedení lidí, například od Gabriely Palochové, v současnosti naší nejlepší makléřky. Má vrozená nedůvěřivost mi ale nedala a poprosila jsem obchodní ředitelku Moniku Frankovou, zda bych se mohla zúčastnit jejího setkání s manažery. Podařilo se to v březnu na brainstormingu v Olomouci. Monika na mě nezapomněla a dostala jsem dokonce osobní pozvánku. Aha? To je velmi milé, přistihla jsem se při předčasných sympatiích, aniž bychom se vůbec setkaly. Důvěřivost nedůvěřivost, po třech hodinách strávených na setkání manažerů jsem zůstala celkem paf. Viděla jsem nehraný zájem o pocity manažerů, snahu je rozebrat, a to ne pomocí tolik známých a profláknutých motivačních frází, nýbrž individuálním přístupem, hledáním řešení, porady se všemi ostatními a samozřejmě hledáním cesty, jak zvýšit obrat společnosti. A ještě jedna důležitá věc. Autorita. Monika jí má – a ani nemusí mluvit.

Odkdy jsi v pracovním procesu? Byl STING tvým prvním zaměstnavatelem?

Ve své podstatě ano. Dostudovala jsem obchodní a bankovní akademii v Karviné. Během studia jsem měla každé léto brigádu a za vydělané peníze jsem ráda kupovala dárky svým nejbližším k narozeninám, nebo jen tak pro radost. Jednoho dne za mnou přišla babička s mini řádkovým inzerátem v regionálních novinách Karvinsko, ve kterém bylo napsáno: „Hledá se asistentka pro Realitní kancelář STING“. Babi, co bych tam dělala! Bránila jsem se. Nikdy předtím jsem totiž neuvažovala o tom, že bych byla asistentkou a ani jsem nevěděla, co je Realitní kancelář STING. Ale zkusila jsem to a měla to štěstí, že výběrové řízení pod vedením Martina Zaremby jsem vyhrála. Tenkrát se otevírala teprve druhá pobočka v Karviné, kterou jsme spolu s Kateřinou Brožovou – makléřkou, rozjížděly. Byla to mini kancelář o 20m2 v né příliš reprezentativních prostorech, vedle nás stolaři řezali dřevo a naproti paní krejčová spravovala lidem oblečení ?. Přesto jsem byla tolik pyšná, že jsem jsem si hodně dala záležet na úklidu a výzdobě kanceláře. „Co kdyby náhodou přišli první klienti?“.

Kdy ses stala makléřkou?

Během dvou let jsem se stala obchodníkem a vyjížděla do lokality Orlové, Havířova a samozřejmě jsem působila i v Karviné. Poté jsem přešla do Ostravy, ale to už v roli manažerské.

Cítila jsi v sobě obchodního ducha?

Přiznám se, že jsem nikdy ani nepomyslela, že bych se mohla živit obchodem. Při mém prvním náběru bytu, kde mi asistoval sám nejvyšší Martin Zaremba, jsem pokazila, co se dalo. Ale klient byl tak vstřícný, že jsme navázali spolupráci a dohodli se. Jak já se tenkrát styděla, plandala jedno přes druhé. Když jsme odjížděli s Martinem z jednání, sdělila jsem mu všechny špatné postupy, které jsem udělala. Velmi si cením, jak Martin tenkrát zareagoval. Vyslechl si mě a jen dodal, že ví, že do budoucna už nedopustím, aby se stejné chyby opakovaly. Vždy jsem od něj měla mnoho prostoru a díky zkušenostem se mnohé naučila. Kolikrát jsem mu jen tak zavolala o radu a už jen když jsem mluvila nahlas, dokázala jsem najít i to řešení.

Čím jsi chtěla být jako dítě?

Jako každé dítě jsem chtěla být pokaždé něčím jiným. Chtěla jsem mít dlouhý bílý plášť a léčit lidi, být paní učitelka a opravovat diktáty, chtěla jsem si plnit takové ty typické holčičí sny. Chtěla jsem být rychle dospělá, někoho vychovávat, učit …ale také mi velmi vyhovovalo kamarádit s kluky. Do dneška mám jizvy po nohách, jak jsme hrávali fotbal a „na jeden dotek“.

To se ti ale v podstatě splnilo…

Ano! V této pozici určitě. V některých momentech jsem více v roli psychologa, než v roli obchodní ředitelky. Jak jsi mohla zaznamenat i dnes na poradě, 70 procent času věnuji kondici a lidem, aby si se sebou dokázali poradit, neustále nacházeli svůj motiv, hnací pohon a o co víc, dokázali jej předat svému týmu. Někdy stačí dát lidem nadhled, jiný úhel pohledu, dát jim možnost uklidit si své myšlenky do přihrádek a člověk by kolikrát ani nevěřil, co takové „kouzelné“ slovíčko zmůže.

V kolika letech ses stala ředitelkou?

Bylo mi mezi osmadvaceti, devětadvaceti lety.

Byla jsi tedy velmi mladá. Každý v tom vidí plus. Jsi úspěšná, můžeš si koupit spoustu krásných věcí a určitě máš nádherné bydlení … ale co jsi tomu musela obětovat?

Myslím, že jsem si nikdy tak silně neuvědomovala, že bych měla takové ambice být úspěšná. Vždycky bylo pro mě důležité cítit se dobře, dělat věci, které mě baví, chtěla jsem být jedním slovem „šťastná“. Vždycky bylo pro mě důležité nezklamat ty, kteří mi důvěřovali. Pokaždé, když mne Martin oslovil s nabídkou jakékoliv pozice, nepotřebovala jsem ani čas na rozmyšlenou. Nikdy se nestalo, že bych odmítla. Mám ráda změny, lákají mě nové zkušenosti. A pokud nějaká obava byla nebo je, naučila jsem se ji překlápět. Jako by mě to „vzrušovalo“. Jak já říkám „ není nic, co by se nezvládlo, jen se musí chtít“ a já CHCI ?. Asi bych dlouho nevydržela, být na jednom místě. Jsem dnes velmi vděčna za nároky, jaké Martin na mě měl a stále má.

Dnes jsem tě sledovala při práci. Vidět byl ženský prvek. Lidský přístup, hodně empatie, citlivosti. Dostala ses někdy v práci do konfliktu s mužským principem? Ženy si často stěžují, že je muži přehlížejí …

Nevybavuji si, že bych se s tím někdy setkala a možná je to i tím, že si takové postoje nepřipouštím. Každý máme přednosti v jiné oblasti a navzájem se můžeme obohacovat. I na své nynější pozici jsem stále svá. Jsem taková, já to tak vnímám a cítím. Z počátku jsem se setkávala spíše s nedůvěrou lidí kolem mě kvůli mému „stáří“. Dlouho jsem vypadala jako „holčička“. V naší rodině to máme v genech. Teď po třicítce mi spíše podobný názor lichotí.

Přesto, že jsi na pohled velmi „křehká“, dnes byla nepřehlédnutelná tvá autorita u všech manažerů. Měla jsi ji vždy?

Autoritu nezískáte přes noc. Nezískáte ji ani svou „pozicí“, protože by to stejně lidé časem prokoukli. Musíte dozrát, být bohatý zkušenostmi, být příkladem. Mít opravdový zájem o své lidi a neustále je povzbuzovat. Lidé, se kterými spolupracuji, vědí, že jsem tady pro ně. Zajímají mne jejich trampoty, ale zároveň mám na ně nároky, očekávání. Oni ví, že se umím zlobit, ale když se zlobím, vědí za co…a pak už zbytečně nediskutují.

Dnes jsi manažerům rozdávala testy. Ty zpracováváš sama, nebo z něčeho čerpáš?

Na dnešní den jsem se připravovala celých 14 dní. Neustále hledám inspiraci, informace. Ve své domácí knihovně mám pár zaručených knih, kde najdu náboj i já. Velkým kamarádem je i internet. Stále si v hlavě promítám myšlenky, úvahy. Taková to společná setkání jsou pro mně velmi důležitá. Manažery můžu svým já ovlivnit a oni poté odchází s atmosférou a náladou, kterou pak dále přenášejí na své obchodníky.

Během setkání ti chodily nějaké SMS a nemohla jsem si nevšimnout, že z nich máš radost. Co to bylo?

SMS rezervace. To je můj denní chléb.

Jsme ve firmě, kde jsou velmi vřelé vztahy. Určitě jsi tady získala pár přátel. Stalo se ti někdy, že jsi se se svým přítelem a zároveň podřízeným musela rozloučit?

Ano, byla to velmi nepříjemná zkušenost. Měli jsme ve firmě skvělého člověka - obchodníka. Byla to jediná výpověď, u které jsem brečela. Jak profesionální, že? A to i přesto, že jsem věděla , že je to správné rozhodnutí a že se to musí stát. Pochybil a v tu chvíli ho neomluvilo ani to, jak silně byl loajální a jak svou osobností vnesl výbornou atmosféru na jakékoliv firemní akci.

Musíš být tedy v něčem tvrdá jako chlap?

Nesrovnávala bych se s chlapem, i mezi chlapy jsou bábovky. Chci být spravedlivá. Člověk se musí umět správně rozhodnout, protože za své rozhodnutí nese následky. Navíc vás vnímá okolí, se kterým spolupracujete a tím ho i vychováváte. Jestliže povolím jednomu, musím povolit dalšímu. Stejně tak to bylo s nejlepším obchodníkem ve firmě. Rozešli jsme se, protože jsme se dozvěděli, že dělal nekalé obchody.

Jsi velmi zaměstnaná. Nosíš si práci domů?

Ve své podstatě stále pracuji, hlava mi zpracovává data, myšlenky, nápady. Mnohé věci mě napadnou v autě, na dovolené. Dnes se mi již daří ten svůj mozek i vypnout. Je to jen o mě samotné, jak si zorganizuji den, jak si jej naplním. Ale i já jsem si zažila období workoholismu, kdy přátelé i rodina šli stranou. Takový ten pocit, kdy se bez vás nikdo a nic neobejde. Dovolená je zbytečná, a podobně. A pak si sáhnete hodně do hloubky a musíte vyplavat nahoru a tolik věcí si uvědomíte …

Co děláš pro relax?

Ráda plavu, chodím do sauny. Pořídila jsem si štěně, tím možná zaměstnávám i své biologické hodiny (smích). Ráda posedím s přáteli, ráda tančím, v zimě lyžuji. Mám své relaxační metody. Přestala jsem tolik spěchat, tak rychle mluvit.

Dovedeš si představit, že bys na rok, na dva, STING opustila?

Dlouhá léta jsem nemohla bez STINGu žít. Dnes už si dovedu představit cokoliv, respektive jsem otevřená změnám. Ovšem nic mě neoslovilo víc, než je STING a já ani nic aktivně nevyhledávám. Jsem spokojená s tím, co dělám a jak žiju. Uvědomuji si a cením si důvěry, kterou mi Martin dal, jeho postoj ke mně, jakým způsobem se mnou jedná a komunikuje. Je to obrovská deviza naši společnosti a já se obávám, že bych ji nikde jinde neměla. Ale nikdy neříkej nikdy.

Co se týče výše zmíněných biologických hodin, dnes už to mám tak, že pokud otěhotním, už si to dovedu představit. To bylo kdysi nemyslitelné. Co by STING dělal beze mě? A co já bez něho? Teď to mám tak, že STING si to nějak zařídí. Každý je nahraditelný. To víš, že si říkám, kolik tady bylo odvedeno práce, jak se manažeři postupně posouvají a že chci být u toho, až budou úplně vrcholoví. Ale taky je mi jasné, že člověk, který přijde na mé místo, je může zase obohatit jiným směrem. Dokážu s tím žít. A možná i proto jsem dnes vnitřně klidnější.

Dekuji za rozhovor.

Adéla Majerová