Rozhovory s úspěšnými
V realitách jsem se ocitnul vlastně náhodou
Jeden z nejdéle působících zaměstnanců v realitní společnosti s včelkou v logu má sice kancelář v třinecké centrále, ale potkat se s ním třeba jen na chodbě je docela vzácnost. Michal Orliv má na starosti nejen správu budov, které společnost vlastní, ale také například vozový park čítající přes osmdesát vozů a s tím spojenou administrativu. Patří rovněž do skupiny čerstvých rodičů (zn. STING), kterých je jen za poslední rok více než deset, takže svůj čas dělí takřka výhradně mezi práci a rodinu. A sport – samozřejmě.
Jsi technický manažer. Co jsi udělal pro to, aby ses jím stal?
Ta cesta byla delší a vlastně trochu náhodná. Na základní škole jsem nevěděl, co chci v budoucnu dělat, ale vždy mě to táhlo k technickým oborům a tak jsem si vybral Technické učiliště ve Frýdku-Místku, kde jsem odmaturoval v oboru Pozemní stavitelství. Po škole jsem dělal v jedné společnosti montéra a revizního technika plynových odběrných zařízení. To je hezký název, že? (Smích). Pak jsem zatoužil po změně a odjel jsem na rok do Německa. Chtěl jsem to v němčině, kterou jsem měl čtyři roky na škole, dotáhnout na lepší úroveň a můžu říct, že vyjet do ciziny bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Navíc to byla velmi zajímavá zkušenost. Po roce jsem se vrátil a celkem brzy, tedy v roce 2001, jsem začal pracovat v naší společnosti.
Proč zrovna reality?
To, že jsem se ocitnul v realitní kanceláři, byla celkem náhoda. Trh s realitami byl v té době hodně nestálý, dalo by se říct „pole neorané“. Do STINGu jsem nastupoval v podstatě z nevědomí. Nevěděl jsem, o jakou práci jde, ale chtěl jsem to zkusit. Jako makléř jsem měl na starosti rekreační nemovitosti a pozemky v lokalitě Beskyd. Ve Frýdku jsem tenkrát obchody docela slušně rozjel a dobře jsem se tím živil.
Tak proč jsi u profese makléře nezůstal?
Po třech letech jsem přesídlil do Třince, protože jsem tady měl přítelkyni, svou nynější ženu. Tady jsem pracoval na pozici makléře pro Český Těšín a pak jsem krátce působil v Karviné. Po pěti letech obchodování jsem zvažoval, že pokud by byla příležitost dělat něco jiného, tak bych to dělal. A ta příležitost přišla.
Jaká to byla?
V té době docházelo k růstu firmy, restrukturalizaci, vznikala nová oddělení - marketingu, IT, rozšiřovala se o nové lidi. Stejně tak vzniklo i technické oddělení. Martin Zaremba jako podnikající osoba měl čím dál víc nemovitostí, o které bylo třeba se starat. Tak jsem se stal technickým manažerem.
Když jsem zde nastoupila, pamatuji si tě neustále pendlujícího mezi starou budovou a rozestavěný novým sídlem v Třinci.
To období bylo pracovně i časově velmi náročné. Je to velký projekt a byl jsem na něj mnohdy sám. V té době byl i Martin pár měsíců v Austrálii, a proto jsem spoustu věcí musel rozhodnout. Neměl jsem čas na jiné nemovitosti, kterým se musím věnovat. Nakupila se spousta administrativy. Ale zvládnul jsem to.
Co je vlastně náplní tvé práce?
Být v kontaktu s lidmi. Skupina STING dnes vlastní sedm nemovitostí, což obnáší 35 – 40 subjektů, nájemců. A já se těmito lidmi komunikuji. Cíl je jasný. Aby tito lidé byli spokojení, aby byly tyto budovy obsazené, aby měly co nejvyšší výnos a fluktuace aby nebyla velká, abychom měli zajištěný kontinuální zisk z těchto nemovitostí.
Jak toho dosahuješ?
V tomto směru sice spolupracuji s makléři, ale většinu nájemců si pokrývám sám. Ovšem nemovitosti jsou v určitém stavu a je třeba je udržovat. Cokoliv, co se může zkazit, se někdy zkazí. Je to nekončící práce.
Máš na starosti téměř osm desítek aut. Není problém se v nich někdy orientovat?
Ani ne. Mít na starost osmdesát aut znamená hlavně administrativu. Za poslední tři roky se každý rok událo 35 pojistných událostí a každá pojistná událost se musí nahlásit, vůz opravit, musí se to ukončit a sledovat, aby peníze přišly zpět a plnění z pojišťovny aby došlo na účet.
Co by se podle tebe mohlo zlepšit k tvé spokojenosti?
Já hodně oceňuji výborné vztahy mezi lidmi v naší firmě. Na druhou stranu můžu říct, že to neplatí vždy a ve všech případech. Je to možná dáno tím, že se na pozicích obchodníků a manažerů lidé střídají. Ti lidé, kteří ve firmě nějakou dobu pracují, už ví, co od sebe navzájem potřebujeme, například co se týče správy vozů. Ale pak přijdou noví lidé, nové asistentky, makléři, kteří mi tu práci zrovna neusnadňují (smích).
Nemohla jsem si nevšimnout, že patříš k nejbližšímu okruhu přátel Martina Zaremby. Jak funguje vztah podřízený - nadřízený v kombinaci s přátelstvím?
Přátel mám opravdu tolik, že by se dali spočítat na prstech jedné ruky a mezi ně patří i Martin. Ale dovedu to docela rozlišovat, nemám s tím vůbec žádný problém a nikdy jsem to takhle neřešil. Mám svou pozici, své úkoly a neohlížím se na to, jestli jsme kamarádi nebo ne. I Martin to vidí úplně stejně. Je pravda, že když se potkáme u piva, často se bavíme o práci, ale to je dáno asi tím, že především Martin toho času moc nemá a nemůžeme se potkávat tak často, jak by bylo záhodno.
Co rád děláš? Co tě čeká v nejbližší době?
Když nepracuji, tak se snažím volný čas rozdělit mezi rodinu a svůj největší koníček, kterým je sport. Když mám příležitost, v zimě hraju hokej a v létě tenis. Rád mám samozřejmě i další sporty. Ale mám jeden velmi osobní cíl, který mám z poloviny splněný a tím je postavit dům a mít šťastnou, zdravou a fungující rodinu.
Dekuji za rozhovor.
Adéla Majerová
