Rozhovory s úspěšnými
Regionální manažerka Jana Římanová: Je ve mně kus chlapa i asistentky
Slyšela jsem o ní mnohokrát, ale kolikrát jsem ji viděla? To by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Její příběh mě však zaujal z mnoha důvodů. Její dcera vypadá jako její sestra. Díky svým obchodním dovednostem je všeobecně známá jako jedna z nejlepších makléřek. Nechci, aby to znělo povrchně, ale je fotogenická jako hrdinka nějakého filmu. Začínala jako asistentka a teď školí makléře. Že stačí? Ne … je toho mnohem víc.
Odkud pocházíš a jakou školu jsi vystudovala?
Jsem z Havířova a žila jsem tam do svých třiceti let, s přestávkou na střední školu. Tu jsem dělala v Rožnově pod Radhoštěm, je to moc hezké město a to je moje srdeční záležitost. Zažila jsme tam krásné studentské časy bez dozoru rodičů, volnost. Protože to ale byla technická škola, moc mi do života kromě angličtiny nedala.
Nevypadáš na svůj věk, proto mě překvapilo, že máš téměř dospělou dceru a čtrnáctiletého syna.
Do půl roku po maturitě jsem se vdala za svého spolužáka. Narodila se nám Nelinka a po třech letech David. Pracovně jsem tedy začala fungovat až po mateřských.
Jakou prací jsi začala?
Až děti malinko odrostly, byla jsem v pěti nebo šesti zaměstnáních, od prodeje v pekárně přes maloobchod, velkoobchod s hračkami, velkoobchod potravin. Delší dobu jsem dělala kontrolu marketingových smluv a dodržování podmínek, které si nastavují výrobci do velkoobchodů. Firma byla francouzská a takovým ležérním stylem vedla i svůj podnik. Možná i proto skončili (smích), protože nebyli připraveni na české podmínky.
Pak mi trvalo asi měsíc, než jsem našla další práci. Byla jsem asi na šesti výběrových řízeních, z toho jedno bylo ve STINGu – tenkrát na pobočce v Ostravě – Porubě. Bylo to v době, kdy měl STING šest až osm poboček. Právě proto, že jsem od svého manžela slyšela o majiteli Martinovi Zarembovi a jeho STINGu, řekla jsem si, že budu nejraději právě tady. A vyšlo to. Začala jsem pracovat jako asistentka.
Bydlela jsi v Havířově, ale asistentku jsi dělala v Ostravě. Dalo se dojíždění zvládat?
To byl jen začátek! V Ostravě jsem nebyla dlouho, protože v Karviné právě probíhaly personální změny. Po půl roce potřebovali rychle řešit nástup nové asistentky. Já už byla zaučená a v Karviné, jako v jedné z nejproduktivnějších poboček, je potřeba, aby asistentka něco uměla. Nakonec jsem tam zůstala dva roky. Pak jsem dělala dva roky asistentku ve Frýdku, takže mi začali říkat „putovní asistentka“ (smích).
Kdy ses dostala k obchodování?
Asi po roce mi byla ve Frýdku nabídnuta pozice makléře. Ta možnost už byla v Karviné, ale tam jsem měla pocit, že jsem k tomu ještě nedozrála. Náplň asistentské práce tam byla natolik zajímavá, že jsem nehledala nic jiného. Bylo tam i jednání s klienty, připravování smluv, vyjednávání na družstvech. Ale s Frýdkem přišla změna. Je to má oblíbená lokalita, za kterou mohu dát ruku do ohně, protože jsou tam už částečně hory a já ji mám moc ráda. Na Karvinsku je to jiné a nedovedu si představit, že budu klienta přesvědčovat o nesporných kvalitách fakt hezkého pozemku, který je ale trochu poddolovaný.
Tvé jméno je ve STINGu často skloňováno v souvislosti s tím, že jsi vynikající obchodník. Cítila jsi v sobě od dětství, že dokážeš lidi „ukecat“? I děti mezi sebou „obchodují“ – výměnný obchod, například s céčky …
Dlouhou dobu jsem si myslela, že obchod pro mě není to pravé ořechové. Že chodit za lidmi a snažit se jim něco prodat není to, co bych chtěla dělat. Ale když jsem s tím začala, zpětně jsem si uvědomila, že mi obchod sedí, protože dovedu lidi částečně ovlivnit. Dovedu si je naklonit na svou stranu a to mi pomáhá. Není to vyloženě dravé obchodování, které v sobě mají jiní makléři. Ale to, že s lidmi dokážu navázat vztah a oni pak na mé slovo dají. To jsem možná celý život podvědomě využívala – zneužívala (smích). Dlouhou dobu jsem si myslela, že nemám žaludek na tlačení na lidi, ale ono to nemusí být o tlaku.
Jsou samozřejmě i nepříjemní klienti. Prošla jsi nějakou vnitřní cestou, aby sis nebrala osobně, když jsou na tebe zlí?
Dodnes si beru osobně, když je klient naštvaný a říká škaredé věci. Určitě se mě to dotýká. Nedovedu se odosobnit, že jen zastupuji firmu. Ale musím říct, že převažují pozitivní reakce nebo to, že jsou klienti spokojení. Když se občas objeví někdo, kdo spokojený není, snažím se to brát tak, že člověk se nemůže zavděčit všem. Určitě se z toho nehroutím.
Jsi jako žena empativní, klidná a trpělivá. Ale dokážeš být i drsná?
Když vidím, že už to jinak nejde a že daný klient si to vyžaduje – protože jsou lidé, se kterými se musí mluvit rázně, aby si dali říct – tak ano. Ale to se dá vypozorovat rychle, co na klienty platí a co ne. Ze začátku jsem hodně dávala na první dojem. Nyní soudím opatrněji.
Dáš na řeč těla?
Řeč těla vnímám podvědomě. Vnitřně jsem trochu chlap, nedovedu se soustředit na více věcí najednou. Když si v hlavě srovnávám obchodní cestu, nestíhám vnímat, jak se kdo pohybuje. Ale po těch letech samozřejmě poznám, kdy je člověk v úzkých, kdy je srdečný.
V čem spočívá tvá péče o klienta?
Snažím se zajistit koupi či prodej od A do Z. Z velké části mě má práce baví právě proto, že když lidem najdu bydlení, které celý život hledali, naplňuje mě to. Když se podaří jim vyhovět, jsem nejspokojenější.
Je něco, co tě na té práci štve? Papírování? Počítač? Počasí?
Je to nárazově všechno z toho, co jsi říkala. Dnes by se mi na pozemky moc nechtělo, protože prší, ale nastavím si to tak, že pozemky projedu v pátek a v sobotu, protože vím, že má být hezky. Mezitím si můžu udělat papírovou práci. Musím si vše dobře zorganizovat. Mám v sobě stále kus asistentky, to mi nedělá absolutně problém.
Jak jde skloubit práce s rodinou?
I když jsou děti hodně soběstačné, pořád mě potřebuji. Mohlo by se zdát, že jsou už velké. Ale pokud chvíli chybí komunikace, je to konkrétně na synovi hodně poznat. I když se tváří, že už je velký kluk, maminku potřebuje. Na této práci je výborné, že když potřebuji udělat praktické věci, například zajít k lékaři, můžu si je načasovat a mohu si zorganizovat čas tak, abych se mohla věnovat i dětem. Ty jsou u mě vždy na prvním místě. Kdykoliv bych viděla, že na ně nemám dostatek prostoru, vše jde stranou.
Ví se o tobě, že jsi hodně dobrá, ale nikdy ses neocitla na stupních vítězů mezi třemi nejlepšími makléři. Proč?
Práce pro mě není prvořadá. Snažím se jí dělat dobře, ale v takové míře, aby byl prostor i pro jiné věci, jako jsou koníčky a rodina.
Kdyby koníčky a rodina nebyly?
Připouštím, že kdybych neměla rodinu, rezervy by se našly a měla bych nejspíš lepší výsledky. Zase bych ale nebyla spokojená a to se na výsledcích hodně odráží.
Co ti tato práce dává a bere?
Dává mi dobrý pocit a uspokojení z toho, že lidé najdou bydlení, jaké si přejí. A vůbec nejlepší je, když jsou všechny strany spokojeny. I já můžu být spokojená. To je perfektní a zvedá mi to sebevědomí.
Bere mi dost času – i když se snažím ho uzpůsobit co nejlépe. Je zde i jistá ztráta soukromí, protože někteří lidé zavolají za pět dvanáct v neděli. Ale to se dá eliminovat.
Děláš někdy výjimky a chodíš na prohlídky o víkendech?
Samozřejmě. Chápu lidi, kteří přijedou z jiné části republiky, mají nemovitost a chtějí ji prodat, popřípadě lidi, kteří celý týden od nevidím do nevidím pracují a jinou možnost nemají. Pokud je potřeba, pracuji o víkendu, ale snažím se mít víkendy volné.
Dovedeš si představit, že bys tu práci dělala pořád?
Vím, že přijde doba, kdy budu potřebovat dělat něco jiného. Mám takové etapy, kdy mě něco úplně naplňuje, ale po nějaké době potřebuji změnu a přijde to i v tomto zaměstnání. Jestli to bude obchod nebo něco jiného, to je otázka.
Kdybys dostala nabídku dělat manažerku, přijala bys ji?
Nevím. Takto o tom neuvažuju. Není to jednoznačně ano nebo ne. Zvážila bych to podle konkrétní situace.
Šla bys například do úplně jiné branže?
Práce v realitách je různorodá. Setkáváš se s různými lidmi, kteří mají své příběhy, a hlavně to není stereotyp. Ale to podstatné zůstává stále stejné – prodat. Dovedu si docela dobře představit, že bych pracovala úplně v jiném oboru, například s dětmi.
U vás doma nastala zajímavá situace, protože oba pracujete pod stejnou značkou. Bavíte se o práci?
Já velmi ráda vykládám o své práci a manžel mě poslouchá na jedno ucho. Ale já to vím, že mě moc nevnímá. On je zase typ, který o práci nemluví, ale tak to bylo vždycky, ať už pracoval kdekoliv.
Když jsem přišla do STINGu, všimla jsem si, že jsou zde nadstandardní vztahy mezi lidmi. Jak to vnímáš ty?
Byl to jeden z důvodů, proč ve firmě pracovat a za který jsem byla vděčná. Navíc v době kdy jsem nastoupila, firma fungovala takřka na rodinném zázemí, protože nás bylo možná 40 až 50 lidí. Všichni jsme se znali, na vánoční večírek jsme se vešli do jednoho malého sálu. I když se společnost rozrostla, konkrétně na frýdecké pobočce jsou vztahy perfektní a kolektiv velice dobrý. I když se nám tým několikrát za sebou obměnil, pořád je to tam příjemné, funguje soudržnost, kterou já k práci hodně potřebuji.
Jaká je náplň práce garant makléře, kterou máš navíc?
Zaškoluji nové makléře a to asi po jednom až třech měsících, kdy jsou ve firmě. Nejpřínosnější je pro ně vzít je do terénu, aby viděli práci s lidmi v praxi, protože tam jde o praktické zkušenosti a dovednosti.
Sleduješ je pak zpětně, jak se jim daří?
Je pár lidí, kteří u mě byli zaškolení a dodnes jsou ve firmě, daří se jim a z toho mám radost. Občas si u nováčka pro sebe řeknu: „ty tady nebudeš dlouho“ nebo „ty vydržíš, ty jsi pro to jak dělaný“. Když se mi to pak potvrdí, nebo naopak vyvrátí, tak zpětná vazba je fajn.
Co ráda děláš, když nepracuješ a nevěnuješ se dětem?
Nejvíce mě naplňuje čtení knih, historie, mám ráda architekturu. Ráda sportuju. Nešla bych například do posilovny, to mě nebaví, ale mám ráda proti sobě partnera - například při squashi nebo tenisu. Baví mě film, hudba, a to hlavně živé koncerty.
Jaké sny už sis splnila a co bys ještě chtěla?
Já svůj život nestavím na snech. Nemám to tak úplně typicky žensky, že bych si něco vysnila a pak si za tím šla. Spíš beru život tak, jak přichází, a musím říct, že mám obrovské štěstí, že spousta věcí vychází lépe, než bych si představovala. Kdyby to tak zůstalo, budu šťastná.
Děkuji za rozhovor.
Adéla Majerová
