Rozhovory s úspěšnými
Makléřka roku: Ambiciózní žena, která netouží stát se ředitelkou
Měří něco málo přes sto šedesát centimetrů a patří do velmi nízké váhové kategorie. Tato žena však klame tělem. Pod drobnou postavou se skrývá tvrdá realitní makléřka, která na Karvinsku devátým rokem „válcuje“ trh s byty. V podnikání je silná a neústupná a nikdy se nezalekla ani nelítostných výhrůžek konkurence. Možná právě proto získala pošesté titul Makléř roku, který osmým rokem vyhlásila její domovská Realitní kancelář STING. Na realitní branži jsme se spolu podívaly pod lupou, od prvních krůčků až po současnost.
Jakou jsi vystudovala školu?
Vysokou školu podnikání v Ostravě. Nabízeli mi, ať si studium ještě o rok prodloužím na bakalářku, ale vzhledem k mým dalším prioritám jsem ve studiu dál nepokračovala. Mé ambice se ubíraly jiným směrem. Nejsem sběrač titulů, ale zkušeností a prožitků.
Byla jsi vždy zaměstnaná u STINGu, nebo to byla až tvá druhá, třetí štace?
První mou velkou zkušeností bylo místo průvodkyně u cestovní kanceláře v Ostravě. Udělala jsem si licenci a jako průvodkyně jsem působila na Sicílii a v Řecku, kde jsem měla na starosti asi 40 turistů. Asi si to umíš představit, práce s lidmi, velká zodpovědnost, nároky na perfektní organizační a jazykové schopnosti a zároveň mít vědomosti o dané zemi. Musela jsem se hodně naučit vnímat kulturu dané země, studovala jsem její historii, poznávala mentalitu tamních lidí. Velmi mě to bavilo a to i přesto, že čas od času jsem musela řešit problémy například s policií nebo u nějakých nehod, či zdravotní problémy svých klientů. I přesto, že mě tato práce bavila, časem mi vadilo odloučení od rodiny.
Jak ses ocitla u realit?
Přiznávám, že je to jiný obor, než jsem měla v plánu. Můj tatínek byl lékař a přál si, abych šla po jeho vzoru. Nicméně osud mi nešel naproti a na medicínu jsem se nedostala. Otec měl poslání léčit lidi a já jim pomáhám řešit jejich bydlení. Pod svá ochranná křídla jsem si vzala i psí útulek, kterému věnuji finance na opravy a také krmení. A každý rok přispěji dětskému domovu formou dárků či finanční podporou jejich akcí. No a k realitám jsem se dostala zcela náhodně. Před jedenácti lety jsem se účastnila výběrového řízení a přijali mě na pozici asistentky. Po dvou letech mi nabídli práci makléře.
Jaké byly tvé začátky? Když jsi nastoupila jako asistentka, napadlo tě, že budeš jednou dělat obchodnici?
Ze začátku ne, protože jsem nevěděla, co to obnáší. Trh před jedenácti lety byl úplně jiný, než je teď. Nepoužívali jsme intranet, kontakty si člověk zapisoval, kde mohl. Byli jsme kdysi víc vhozeni do vody. V současnosti existuje systém zaučování. To kdysi vůbec nebylo a opravdu jsme museli tvrdě pracovat na tom, aby byly vynikající výsledky. Musím říct, že dnes to mají u nás makléři daleko snazší
Jako makléř jsem nastoupila v roce 2001. Bylo to zajímavé. Dostala jsem na starosti Karvinou a Orlovou, jenže Orlovou jsem vůbec neznala. Neznala jsem ceny, ulice, všude jsem musela improvizovat. Tvrdou prací jsem získala to, co dnes mám. Musela jsem se tomu věnovat na 120 %. Naplňovalo a naplňuje mě fungovat takovým tempem a spokojenost klientů mě jen povzbuzuje.
Kolik vás tehdy bylo?
Existovaly dvě pobočky – Třinec a Karviná, pak se otvíral Havířov a pak Ostrava. Když jsem začínala, bylo nás asi 10 až 12.
Orientovala ses vždycky na byty?
Ano, jsem akční typ, ráda kombinuji a od toho se všechno odvíjí. Lidé se stěhují z větších bytů do menších a naopak, vše musí navazovat. Baví mě hledat pro ně nejvhodnější alternativy.
Stalo se ti někdy, že jsi prodala některý byt několikrát?
Stávají se takové případy. Když jsem začínala, oslovil mě mladý pár z Orlové, že se chtějí vzít a že by si koupili byt. Za rok za dva mě oslovili, abych jejich byt prodala a našla jim větší, protože chtěli mít rodinu. Udělali jsme výměnu. Za rok, rok a půl mě znovu oslovili, že se rozvádějí. Byt jsme tedy prodávali a hledala jsem bydlení jak pro paní, tak pro pána. To jsou právě ty situace, kdy se lidé vrací.
Čím je Karvinsko specifické?
Je to hornické město, je tady vidět dřina a práce. Žije zde střední vrstva a ve spoustě případů, které řešíme, nemají lidé peníze na nové bydlení. V současnosti se však situace obrací a ceny se v této lokalitě drží docela nízko. Můžu říct, že konečně jsou na takové cenové hranici, jako když jsem začínala – prodává se patnáct, dvacet bytů měsíčně. Jsem ráda, že ceny klesly dolů a tím pádem si mohou lidé opět nakupovat bydlení.
I lidé jsou zde specifičtí, drsnější. Stávalo se ti, že tě někdy klient svým chováním zdeptal?
Mohu říct, že ze začátku byla spousta proslzených nocí, kdy mě mrzelo, že jsem se snažila pro klienty udělat vše, co bylo v mých silách, ale otočilo se to proti mně. Na jednání s lidmi není žádná příručka. Každý den mi přináší nové poznatky a zkušenosti a člověk si vytvoří mantinely a postupně se obrní. Samozřejmě se mohlo stát, že chyba byla i na mé straně, nebo došlo k nedorozumění. Ale dneska už vím, jak se z takového „zdeptání“ a denního shonu dostat.
Jak vypadá tvůj den?
Vstávám kolem čtvrt na osm, snídám až v práci. Přečtu si news na internetu, vyřídím e-maily a od deváté si plánuji náběry, prohlídky – i z hlediska efektivnosti. Co jsem totiž vysledovala z minulých let, prohlídky se nevyplatí dělat brzy ráno ani pozdě večer. Lidé ráno nejsou ještě zapracovaní, večer už jsou zase unavení. Nejproduktivnější čas je od devíti do dvanácti hodin a pak od dvou do pěti hodin odpoledne. V tu dobu se zrealizuje nejvíce obchodů. O víkendu to jsou soboty dopoledne, kdy jsou lidé odpočatí a mají více času.
Měla jsi někdy období, kdy jsi chtěla se vším praštit?
Určitě, prožila jsem si i chvíle, kdy si člověk sáhne na dno a těžko se mu odráží zpátky. Někdy to sklouzlo až tak daleko, že jsem chtěla být co nejdál od civilizace, bez telefonu, bez auta. Vypnout mozek a jen se dívat na hezké věci. Musela jsem se naučit odpočívat ještě dřív, než se unavím. Poslední dva roky si zakládám na pravidelné zdravé stravě, oddala jsem se sportu. Nejraději jezdím na kole, plavu a chodím do sauny, v zimě lyžuji. Snažím se mít páteční odpoledne volnější, skončím třeba ve tři a jdu jezdit na kole a je mi fajn. V pondělí jsem zase plně připravená na práci. Člověk musí mít čas i na sebe. Ráda si zaletím na krátkou dovolenou za sluníčkem. Navštívila jsem tak už řadu exotický zemí. Kubu, Mexiko, Jamajku, Srí Lanku, kde jsem jen o týden unikla tsunami a také jsem se vydala úplně sama navštívit New York a proslulý strom přání o Vánocích. Jsou to dobře investované peníze, protože to, co člověk vidí a sní, to mu nikdo nevezme…
Poznáš za ty roky, kdy například klient lže?
Když klient lže? Myslím, že ano… je to určitá intuice, neverbální signály (nervozita, neupřímný pohled). Na prohlídkách již dokážu vycítit a to už v prvních minutách, jestli klienti o daný byt mají zájem. Řekla bych, že můj úspěch spočívá v tom, že se nezabývám neefektivními věcmi. Dokážu lidi rozpovídat o jejich představách a podle toho se zařídit.
Jak pečuješ o klienta?
Má péče spočívá především v informovanosti, v poradenství. Snažím se vidět věci očima klientů. Někdy to stojí mnoho trpělivosti a pochopení. Kolikrát potřebují pomoci s rozhodnutím. Znám velmi dobře svou nabídku bytů a jejich přednosti, o to lépe se mi daří orientovat se a naplňovat představy klientů.
Stala ses už poněkolikáté makléřem roku. Čemu to přičítáš?
Hlavně tomu, že má práce je mým koníčkem. Slyším i od klientů, že vidí, že dělám práci, která mě baví a je to hodně znát. A samozřejmě pracovitost. Navíc mám empatii a ta je pro tuto pozici velmi důležitá.
Jsi soutěživý typ?
Ano, vždy jsem měla ambice – vedl mě k tomu i otec – podávat dobré výkony. Chci, aby byla v poměru jak kvalita, tak kvantita mé práce.
Kolik náběrů máš v průměru týdně?
Tento týden během dvou dnů jsem realizovala sedm náběrů. Ale je období náběrů a období prodejů. Takže někdy nabírám tři byty za den a pak je zase doba, kdy prodávám. Neustále sebe vnitřně motivuji, chci být lepší a lepší a taky si vydělat a plnit si své sny. Obraty se stále zvětšují a já sama tomu nemohu uvěřit, že to tak funguje! (Smích).
Ve STINGu se nejúspěšnějším makléřům nabízí další postup.Chtěla bys být manažerkou?
Ambice mám sice hodně vysoké, ale ne tímto směrem. Baví mě práce v terénu a naplňuje mě obchodovat. Ráda se podělím o své zkušenosti s nováčky v tomto oboru, ale pak si zase jedu svůj „busy day“. Dokonce jsem zaučovala i naše dnešní ředitele a manažery, což mě dnes těší, že i díky mému přičinění se vypracovali na takové posty.
Poslední otázka. Získala jsi zde přátele? Jsou vztahy mezi lidmi na pracovišti pro tebe klíčové?
Na prvním místě je má rodina a pak má druhá rodina STING. Pracuji v této společnosti 11 let a během té doby jsem si vypěstovala jak vztahy kolegiální tak i ty přátelské. Velmi si vážím a respektuji našeho majitele společnosti Martina Zarembu a musím říct, že dodneška mám ten „známý pocit nervozity“ v břiše, když se máme spolu sejít na obědě, nebo se potkat u jiné příležitosti. Přátelím se i s jeho partnerkou Maruškou Szlauerovou. Je skvělé nejen s těmito a dalšími lidmi spolupracovat, ale také se ve volných chvílích pobavit jen tak o životě. Je pro mne velmi důležité cítit silné zázemí firmy a to se mi ve STINGu splnilo.
Dekuji za rozhovor.
Adéla Majerová
