Rozhovory s úspěšnými
Tři důvody mého úspěchu? Práce mě baví, baví a baví
Než jsme začali rozhovor, zeptala jsem se ho, jak se má. Odpověděl, že se cítí trochu unaven po včerejším hokeji a přerušovanému spánku z důvodu jeho nejmenší dcerky Viktorie, přesto na něm nebylo nic poznat, usmíval se a už vůbec nepůsobil sklesle. Čímž vlastně jen podtrhnul pocit, jaký z něj ostatní mají. David Rewenda, vedoucí marketingového oddělení, je extrovert, který se snaží na všechny pracovní úkoly najít řešení a bez ztráty kytičky vyjde ze situací, kde by valná většina z nás narazila. Prýštící energie, která nedrtí, ale nabíjí. A čitelný rukopis, kterým se už čtvrtým rokem podepisuje na dobrém jménu značky STING.
Jak vypadá tvůj den?
Ráno zavezu dceru Karolínku do školky a pak jedu do práce. Začínám kávou a krátkým přehledem zpráv na E15, idnes.cz, Marketing&Media a jiných „zpravodajsko-informačních“ portálech, abych byl v obraze, co se děje v ekonomice, ve financích, v marketingu a marketingové komunikaci a samozřejmě i v realitách. Ať vidím, jaké jsou nové zprávy z oblasti hypoték, nemovitostí, zda nejsou nějaká témata pro naše komentáře. Potom pracuji na věcech, které si buď naplánuji den předem, nebo které v ten den operativně vyvstanou. Po práci jedu domů, vítají mě mé dvě děti a jdeme třeba na procházku nebo si hrajeme. Večer zase usedám k počítači a spát chodím kolem jedenácté.
Odkud pocházíš a jakými školami jsi prošel – včetně školy života?
Jsem z Třince, ale Integrovanou střední školu obchodního podnikání obor Obchodní pracovník jsem vystudoval v Českém Těšíně. Ve třetím a čtvrtém ročníku jsem měl týden školu a týden praxi. Místo učení jsem chodil do obchodu, kde jsem si vyzkoušel práci ve skladu, u pultu, bourání masa i vybalování zboží. Tam jsem poznal, jak je těžké jednat s lidmi.
V rámci teoretických znalostí jsme měli ekonomiku a obchodní provoz a to mě bavilo více, i když oceňuji tu zkušenost z praxe.
Potom jsem šel na ekonomickou fakultu Vysoké školy báňské v Ostravě. Obor marketing a obchod byl pro mě ve druhém ročníku jasnou volbou a zůstal jsem u něj dodnes.
Co ti z marketingu dala škola a co praxe?
Škola dá velkou šíři teoretických znalostí, ale malou hloubku. Ona dá bezesporu rozhled, ale co chybí, je spolupráce s odborníky zvenčí. Škole by to dalo punc kvality a odbornosti.
V praxi jsem pak zjistil, že čtyřprvkový marketingový mix „product price place promotion“ je sice pěkný, ale je to jen jedna úzká část problematiky. Pokud nemá čerstvý absolvent vedení odborníka, který se v praxi pohybuje dnes a denně, uteče mu spousta důležitých věcí. Znamená to, že Vás nenaučila co, kdy a hlavně jak aplikovat. Týká se to celého strategického a mediálního plánování, brand managementu, integrované marketingové komunikace, kreativního řešení, tvorby kampaní, jejich řízení a následné vyhodnocování. To se na škole nenaučíte. Souvisí to právě s již zmiňovanou hloubkou znalostí
Po škole jsi hned zamířil do nějaké firmy?
Trochu jsem váhal, měl jsem chuť dát se do vlastního podnikání, rozjet internetový obchod. Nakonec jsem ale odjel na Floridu, kde jsem pracoval rukama na stavbě kanceláří. Moc se mi tam líbilo, ale půl roku bylo dost. Vrátil jsem se a začal jsem pracovat v Readers Digest Výběr na pozici product managera jejich časopisu. To pro mě byla obrovská škola. Moje první skutečná práce v marketingu. Navíc ta společnost byla skvěle řízená. V té době byl jednatelem pro Českou republiku pan Luboš Beniak, kterého jsem měl i u přijímacího pohovoru. Svůj životopis jsem měl v českém i anglickém jazyce, protože tato práce byla spjata i s ostatními pobočkami v zahraničí. V anglické verzi životopisu jsem měl nějaké chyby. Pan Beniak ho měl před sebou a zeptal se mě, zda jsem pečlivý a detailista. Já vím, že detailista nejsem, ale snažím se být pečlivý. On se ke mně přisunul, ukázal mi ten životopis a řekl: „to, co je červeně, to je chyba. Chyba, chyba, chyba, chyba. Chyba může znamenat špatný výsledek mailingu a my tady potřebujeme lidi … kdy můžete nastoupit?“ To bylo krásné. U pohovoru sice poznal, že má angličtina není nejlepší, psaná ještě horší než mluvená, ale asi jsem se mu zalíbil z jiného pohledu, tak mě přijal. A zcela určitě na to měla vliv i Markéta Šimáčková, v té době ředitelka marketingu.
Přesto jsi odešel …
Práce product managera v takové firmě je jako stvořená pro introverta. Sedí se u počítače, připravuje mailingy, vyhodnocuje je, sype data do počítače, následně se vyhodnocení probírá s finančními manažery a pořád dokola. To prostě nebylo nic pro mě. Já se potřebuji seberealizovat, vymýšlet, hledat cesty a řešení.
Kam jsi zamířil pak?
Následně jsem dostal příležitost pracovat pro Walmark jako obchodní manažer v exportním oddělení, ale nakonec jsem se dostal na pozici marketingového manažera pro exportní oddělení. Tam jsem byl tři a půl roku.
Kdy ses poprvé dozvěděl o STINGu? Kdy jsi ho začal vnímat?
MMěl jsem povědomí o STINGu jako o realitní kanceláři v Třinci. První větší povědomí o tom, co a kde STING je, jsem získal v roce 2006, kdy jsem se zúčastnil výběrového řízení na marketingového manažera. Po čtyřech měsících jsme zůstali dva kandidáti, tehdy si mě však nevybrali. Ale kontaktovali mě za rok, zda mám ještě zájem. A já měl.
Dostali jsme se tedy k tvému současnému zaměstnavateli. Co se za ty tři roky v marketingu společnosti změnilo?
Spousty, mnoho a ještě 2 x tolik. Nejdřív bylo nutné dát věci do pořádku. Ujasnit si, kde propagujeme, inzerujeme, apod. Vše kolem STING Magazínu. Billboardy. Internetová reklama. Stanovily se tedy základní priority - například webové stránky, které se od svého vzniku nezměnily. Když jsem nastoupil, bylo to období chaosu a dělání jen toho nejdůležitějšího. Nebyl čas na přemýšlení o rozvoji z pohledu značky. Situace se však vyvíjela, marketingové oddělení se rozšířilo o grafika, PR manažerku, marketingového specialistu a DTP pracovníka. A konečně se začalo uvažovat o STINGU nejen jako o realitní kanceláři, ale začaly vznikat jednotlivé firmy – Kredit Finance, Max Finance, STING Development, STING Commerce. Tyto firmy následně získávaly větší prioritu. Hovořilo se o jejich vizitkách, webech, logu ale následně i o značce a vývoji. To vše jsem měl a mám na starosti. V roce 2008 začala první zmínka o značce – co by měla představovat a kam by měla směřovat. Vypracoval jsem strategii značky STING, která byla přijata. Sleduje se dlouhodobý směr, není to na krátké období, což se mi líbí, protože budovat značku na krátký čas nemá smysl a v podstatě ani nejde.
Tvá práce je systematická, musíš řídit spoustu lidí, komunikovat se zaměstnanci na různých pobočkách. Nemáš s tím problém?
To musí říct druzí. Pokud lidé ví, co mají dělat, co se od nich očekává, mají to jasně dáno, mohou rozvíjet svou fantazii a sami si řídit svůj projekt. Nejsem zastáncem nařizování, co a jak má kdo dělat. Spíš ukazuji cestu. Někdy se to daří lépe, někdy hůře. Opět se vracím k paralele s mou prací za pultem kdysi na střední škole a k tomu, že nejtěžší je práce s lidmi.
Mně ale práce s lidmi baví, jsem s nimi rád. Nevnímám je jako soupeře ani jako protivníky, ale jsou to spoluhráči. Ovšem někdy si to bohužel neuvědomuje ta druhá strana.
Můžeš říct nějaké tři tvé nejdůležitější vlastnosti, díky kterým jsi na své pozici dobrý?
První je, že mě to baví. Druhá je, že mě to baví a třetí, že mě to baví. Pokud mě to baví, tak sám hledám možnosti, jak firmu, značku rozvíjet, hledám možnosti, cesty a činnosti které následně rozvíjím. Když mě baví nad ní přemýšlet a realizovat ji, je to kreativita. Marketing bez kreativity dělat nelze. U nás je to o zákaznících, makléřích, službách a servisu a samozřejmě o konkurenci. Náš marketing obhospodařuje pět firem, proto je veledůležitá organizace. Ukočírovat několik desítek požadavků od každé společnosti je totiž dost složité.
Můžeš docela srovnávat, protože jsi prošel několika firmami. Pracuje se ti v tomto prostředí dobře? Vyhovuje ti například tykání?
Vyhovuje a moc. V 99 % si nikdo na nic nehraje. Jsme partneři, jsme kolegové. Hierarchie je proto, aby bylo vidět, kdo za co zodpovídá. Na druhé straně je výborné jít si s těmi lidmi i mimopracovně někam sednout, i když se většinou stejně bavíme o práci (smích). Bez tykání by to v této firmě asi nešlo. Vždyť tomu napovídá i nižší věkový průměr drtivé většiny zaměstnanců.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Pořád si myslím, že potenciál této firmy ještě není plně využit. Má na víc. Co se týče plánů v práci, chci přicházet s nápady na nové služby tak, aby měla značka na trhu své místo. Hledat, vymýšlet, nabízet, vzdělávat. Připravovat podklady, pomoci makléřům, aby měli práci v terénu jednodušší. Já si totiž moc dobře uvědomuji, jak je práce makléřů těžká. Realitní byznys se stále ještě někdy bere jako byznys s nevalnou pověstí. Makléři prý dělají jen prohlídky, pak dostanou obrovskou provizi a o víc se nestarají. Ale pracovat v dešti, v zimě, v horku, v blátě, přezouvat si gumáky, od džínů přes kravaty, podle typu zákazníka, jet v mínus dvaceti nebo plus pětatřiceti, to není práce pro každého. Už letos pro ně máme připravené produkty, které jim v jejich práci pomohou, aby viděli, že marketing jim chce usnadnit práci.
A mé osobní plány? Ty se teď nejvíce točí kolem dětí a domu, který se chystám postavit. Nějaký strom už jsem zasadil a dvě zdravé děti už mám. A to je fantastické! Takže jsem šťastný člověk!
Dekuji za rozhovor.
Adéla Majerová
