Rozhovory s úspěšnými
Když mi někdo není příjemný, tak s ním prostě nemluvím
Nenechte se mýlit stručností jeho odpovědí. Vůbec není nezáživný suchar. Jen prostě šetří slovy. Několikrát jsem byla svědkem jím tak dobře pojmenovaného postřehu, že jsem si smíchy poprskala obrazovku (sedím ve vedlejší kanceláři). IT manažer Aleš Gorniak zkrátka mluví, když má co říct. A navíc zcela narovinu.
Zeptám se tě na to, na co všechny, protože mě zajímá, jak moc jste se minuli povoláním. Čím jsi tedy chtěl být jako dítě?
Kosmonautem, popelářem, policajtem.
To se ti ale nesplnilo. Na jakou jsi šel střední školu?
Na střední školu v Třinci – Kanadě, obor Automatizační technika.
Má to něco společného s IT?
Ani ne.
Máš u jména Bc. Kde jsi ho získal?
Na Vysoké škole báňské, fakultě elektrotechniky a informatiky, obor výpočetní technika.
Pak jsi šel do nějaké firmy?
Školu jsem dodělával při své práci už ve STINGu. Dostudoval jsem před třemi lety a ve společnosti jsem osm let.
Jaká je náplň Tvé práce?
Z pozice IT manažera vedení týmu IT oddělení, pak vývoj a rozvoj informačního systému realitní kanceláře STING a dalších firem ve skupině STING. Správa počítačů, nákup hardware, zajištění připojení k internetu, pevné linky. V neposlední řadě máme na starosti i nákup kancelářských potřeb (smích).
Máš pod sebou tým čtyř lidí. Jaký jsi šéf?
Myslím, že jsem asi dobrý šéf, protože na ně nekřičím a nechávám jim samostatnost.
Působíš dost jako introvert. Nelezou ti lidé někdy na nervy?
Ano, lezou.
Dokážeš se proti tomu nějak obrnit? Například ještě větší nepřístupností?
To ne, ale s lidmi, kteří mi lezou na nervy, prostě se s nimi snažím nekomunikovat.
Můžou to být i nadřízení?
Ti mi naštěstí moc na nervy nelezou.
Vyvinuli jste určité počítačové aplikace, například STING Analytics. Je naše IT oddělení na takové úrovni, že dokáže vyvinout nějaký revoluční program?
Jsme schopni vyvinout něco „revolučního“, ale vždy to záleží na tom, jaké máme zadání. Tvoříme nástroje pro byznys a potřebujeme dostat zadání od těch lidí, kteří tady byznys tvoří. Oni musí přijít s revoluční myšlenkou, a naší úlohou je ji aplikovat do informačního systému. Nemůžeme vymýšlet něco revolučního, na základě čeho začnou obchodníci generovat obrovské zisky. To je jejich parketa.
Vzděláváš se nějak dál?
Hlavně na internetu, protože tam je nejvíce zdrojů. Co se týče knih, pár jich doma mám, ale vždy to skončí tak, že přečtu první tři kapitoly a pak ji zase odložím (smích). Po odborné stránce se člověk musí stále vzdělávat. Ani ne cíleně, ale když narazí na nějaký problém, musí na internetu vyhledat, jestli ho už někdo neřešil a nevyřešil. Pokračuji ve studiu, chybí mi poslední ročník. Snad příští rok školu dokončím.
Můžeš říct, co pracovního máš ty a tvůj tým v plánu?
Jak určitě víš, tak se připravují nové webové stránky. Teď momentálně pracujeme na zavedení klientské karty. Dále pracujeme na personálně – informačním systému. Začínáme tvořit pro STING Development Centrum nového bydlení, což je projekt pro prezentaci neexkluzivních developerských projektů. Pracujeme i pro Max Finance. Začali dělat pojistky, proto se i informační systém musí rozšířit tak, aby byl schopen pojistky evidovat.
Loni se spustil nový intranet. Pojďme se na něj trochu podívat, v čem je lepší?
Začal bych historií. Z počátku intranet nebyl. Ale byl požadavek, že je potřeba udělat evidenci zakázek, aby byla možnost automatické exportace na internet. Vytvořil se program a každá pobočka měla svou databázi a exportovali hromadně na internet. Poté Martin Zaremba přišel s tím, že by bylo potřeba mít společnou databázi poptávek. Říkal jsem si, že bude lepší, když to bude intranetová aplikace. To byl základní kámen intranetu, který se stále rozvíjel. Vznikl určitý tvar, ale ten po několika letech nebyl dostačující. Když se starý intranet tvořil, měl STING sedm poboček a nebyl problém je obhospodařovat. V době, kdy jsme přišli s nápadem nového intranetu, měl přes třicet poboček. Největší změnou oproti minulosti je centralizování. Má to i tu výhodu, že zakázky jsou hned na internetu, protože čerpá ze stejné databáze jako webové stránky.
Sleduješ seriál Ajťáci?
Jo.
Je na tom něco pravdy, že jsou takoví „jiní“? Pozoruješ to i na sobě?
Tam je to trochu extrém. Ale ajťáci jsou trošku jiní v tom, že dokážou mít například radost z takových věcí, které ostatní nepochopí. Když někde vidí starý počítač ZX Spektrum, tak jim srdce zaplesá, protože na tom kdysi začínali. A ostatní se diví.
Já jsem prošla celkem dost zaměstnání, ale vždy jsem se bála chodit do IT oddělení, protože tam na mě byli nepříjemní. Pak jsem četla článek, který mi velmi pomohl, protože v něm psali, že IT se tak dívá na všechny. Souhlasíš?
Určitě na tom něco bude. Když někdo s PC nedokáže dobře pracovat, je podle nich „méněcenný“.
Hloupé je, že je všichni potřebují. Musí s nimi vycházet.
Ano. Někdo se to snaží řešit úplatky (smích).
Žiješ svou prací i po práci?
Tím, že má práce je mým koníčkem, trávím hodně času u počítače i doma. Někdy dělám i věci do práce, ale zřídkakdy. Spíš mám ještě jiné aktivity.
Co Tě baví?
Každou chvíli něco. Různě. Když objevím něco zajímavého, tak se to chci naučit. Například nějaké nové technologie…
… počkej, já myslela třeba sport …
Jo takhle! Jasně, mám spoustu jiných zájmů než počítače. Sport je jedním z nich. Jezdím na snowboardu, loni jsem se naučil na kiteboardu na vodě. Na sněhu jsem začínal už před několika lety, ale to je poněkud jednoduché, protože tam se člověk nemá kam potopit (smích). Taky rád jezdím na kole po našich horách.
Jak si sám sebe představuješ třeba za deset let?
Jo, to je hodně těžká otázka. To by mě taky zajímalo. Vzhledem k tomu, že výpočetní technika se tak rychle vyvíjí, mám se stále co učit. Tak mám trošku strach, jestli neztratím krok s mladou generací. Je totiž pravda, že člověk, když stárne, tak už mu to tolik nemyslí. Tak doufám, že už budu na takovém postu, kdy už mi to nebude muset tak moc myslet a budu to jenom řídit (smích).
Dekuji za rozhovor.
Adéla Majerová
